sobota 19. března 2016

Moreanne se vrací

Ahoj všem,
po velmi, ale skutečně VELMI dlouhé době přicházím s novým článkem.

Není v žádné rubrice, nejedná se o žádný projekt, recenzi, ani nic podobného. Bude prostě jen tak kecací. Snad se za to na mě nebudete zlobit :-)

Na blog jsem teď hrozně dlouho nesáhla, až se za to stydím. Plánovala jsem spoustu věcí, nových článků, rozečetla spoustu knih. Na všechny jsem se děsně těšila a nemohla jsem se dočkat, až se na blogu podělím o zážitky ze čtení, se svými názory, jak to pak zase budu sdílet na facebooku a instagramu...

No jo, jenže člověk míní a život mění. Asi každý má občas období, kdy se mu nedaří. Kdy je všechno tak strašně špatně a vzhůru nohama, že to člověku vysává všechnu energii. Něco takového se v posledních měsících stalo mně. Začalo to už předvánočním shonem, který mě hrozně unavil, a bohužel ani vánoční volno mi tu ztracenou energii nestihlo vrátit. Myslela jsem, že se to trochu změní spolu s jedním mužem, kterého jsem před pár měsíci potkala. Ani to se bohužel nepovedlo, protože ony takové ty typy, které jsou nejdřív samý med a pak beze slova zdrhnou, člověku tu energii taky spíš vysávají, než dodávají.


A i v zaměstnání to stálo za starou belu. Dělala jsem práci, která mě bavila, přestože byla celkem náročná. Pracovala jsem se skvělými lidmi a ještě skvělejšími nadřízenými a podařilo se mi vybudovat si celkem pěknou pozici. Jenomže když něco funguje, tak je nejlepší to úplně rozebrat - a přesně k tomu došlo. Rozebrání je vlastně takový pěkný eufemismus pro to, co se stalo. Práci sice stále mám, ale už to prostě není ono. Tolik věcí se změnilo, a i když tu práci mám celkem ráda a baví mě, tak ty podmínky okolo jsou neuvěřitelně vyčerpávající.

Kolikrát se mi stává, že přijdu domů a nejsem schopná ničeho. Jen prostě sedím a koukám. Zapnu televizi, ale vypnu zvuk. Nejsem schopná poslouchat ty žvásty v ní. Nemůžu otevřít knihu, protože mám pocit, že by můj mozek už asi explodoval, kdyby měl vstřebat ještě jednu jedinou informaci. Přijde mi, že mám v hlavě něco jako vypínač ON / OFF, jen mi přepíná mezi stavem normálním a bláznem. Stále ještě se mi daří mít ho v tom normální stavu. Ale často jsou okamžiky, kdy si říkám - ještě jedna nová informace, ještě jeden telefonát, ještě jedna hodina přesčasu, ještě jeden okamžik, kdy se budu muset v něčem rozhodnout, tak se zblázním, zhroutím. A často právě v tomhle vidím to nejlepší východisko. Prostě se na všechno vykašlat. Pak si ale dám dvě dvojky červenýho, kterým zapiju guajacuran na uklidnění, a jdu spát (lexaurin by byl lepší, ale obávám se, že by mi ho nikdo nedal, a to asi jediná moje záchrana).

Takže ze všech těchto důvodů jsem se o blog vůbec nestarala. Vlastně ani moc nebylo o čem psát, protože od začátku roku jsem nepřečetla ani jednu jedinou knihu. Rozečtených mám plno. Dočtenou ani jednu. Ale rozhodla jsem se, že takhle už to prostě dál nejde. Takže se opět vrhám na čtení, ať vás zase můžu oblažovat svým grafomanstvím :-)

Vaše Moreanne




Žádné komentáře:

Okomentovat